RBK cup 2011
RBK cup letos pořádá PBM. Blizsí informace zde.
Fotky ze závodu
Výsledky
Výsledky závodů jsou tady a mezičasy
tady.
Startovky
po kategoriích, po oddílech.
Seznam přihlásených
po kategoriích, po oddílech.
Pokyny 15. závodu JmL 28.října 2011
Zveřejněny pokyny.
Po skončení závodu proběhne ve stejném prostoru závod seveřanů
Délky tratí
Tak už jsou tu délky tratí.
15. závod JmL (Buřt Cup)
Rozpis 15. závodu JmL 28.října 2011 ve
Veselici.
HANÁ ORIENTEERING EASTER
21. – 25.4
Po nekolika mrtvých letech se náš oddíl rozhodl, že se letos vrátí k tradicnímu velikonocnímu soustredení.
Pro tento bohulibý úcel jsme si zvolili krásné a orientácky zajímavé terény Zlatých Hor, ve kterých se
konaly vícedenní závody Haná Orienteering Easter, rozšírené i o tréninky, které predcházely závodum.
Prece jen, oddíl jsme malický, takže masová úcast ocekávána nebyla. Po dlouhých dohadech o tom, kdo že
jede a na jak dlouho, nás sedm statecných nasedlo ve ctvrtek ráno do vlaku a plni nadeje jsme vyrazili
vstríc oslnivým výsledkum. Cesta vlakem byla, i pres tri prestupy, pomerne poklidná. Cestu ze Zábrehu do
Jeseníku jsme sice kvuli olomouckým skautíkum, kterí zabrali všechna místa, strávili v ulicce-címž jsme ji
blokovali nepríliš nadšenému pruvodcímu-ale nám to, vzhledem k objemu zásob, které jsme ve velké míre
zlikvidovali hned první den a to práve ve vlaku, ani nevadilo. Cesta vlakem nás všechny natolik unavila, že
Jarek radši zavolal poradatelum, se kterými byl predem domluven, aby nás odvezli. Z toho byl pak asi
nejsilnejší zážitek dne, protože z nádraží ve Zlatých Horách nás neodvezl nikdo jiný než sám velký Brko
osobne!
Potom,co jsme se pokochali krásnou našich pokoju a trochu jsem odpocali po nárocné ceste, nám Jarek
porídil mapy a my jsme mohli vyrazit na první trénink. Dorostenky to pojaly velmi zodpovedne a samy! si
vymyslely krásné ctyri okruhy sestavené z kontrol postavených poradateli. V prvním tréninku nám to natrela
Majda, druhá byla Peta Š., tretí Monca a poslední jako obvykle Peta H. Vecer pak prijel Míša Henek, který se
po zimní pauze opet ujal své role trenéra dorostenek a jeho príjezd odstartoval tragokomickou sérii
událostí, kterou lze nazvat- co den, to aspon jeden kotník.
Sobotní dopolední trénink zacal, alespon pro nás, naprosto vycerpávajícím „rozklusem,“ na motivy
sudé-liché. Po rozklusu následovaly souboje. Trenér nám zakreslil dva motýlky, na kterých jsme si hezky
zazávodily. Hezkým zpestrením pak byl souboj Míši a Vladana, kterí na jednom z našich motýlku taky premerili
svoje síly-vyhrál Michal a zcela tím rozboril náš systém uzavírání sázek (ano, sázely jsme na Vladana.)
Tenhle trénink byl ovšem taky ve znamení ztrát a nálezu. Narozdíl od Šimona, který svoji trat zvládl zcela
bez problému, mel malý Pavel problémy pomerne rozsáhlé. Jelikož nedokázal splnit úkol: „pockej na me na
první kontrole,“ chteli jsme po nejaké dobe zacít chystat rozsáhlou pátrací akci. Naštestí byl nalezen a
poté sice opet poslán do lesa a opet ztracen, ale nakonec vše dobre dopadlo a na obed jsme se vrátili ve
stejném poctu v jakém jsme odešli. Po ceste zpet pak došlo k první nehode, když Peta Š. podlehla zákernosti
zmoly, kterou jsme byly nuceny naplno prebíhat, a odnesl to její kotník (skóre je tedy jeden den, jeden
kotník.)
Odpolední trénink pro kluky znamenal tuším nejaké normální CéOBécko a pro nás pak scorelauf. Nekteré z
nás pak byly pred sice nepocetnou, ale velmi rýpavou spolecností poníženy osobní kontrolou trenéra v prubehu
celé trati (i presto mu patrí muj vdek.)
V pátek ráno nás pak konecne cekala první etapa závodu. Na shoramždišti se k nám pripojili Kuba s
Maruškou a my jsme mohli vyrazit do lesa. Závod byl pekný middle, zasazený do hezkého clenitého a pomerne
prehledného terénu s množstvím orientacních bodu. Kdyby nekteré dorostenky nebyly blbé a neotocily si mapu,
mohl se dostavit i nejaký ten menší úspech. První ceho jsem si po dobehu všimla byl Michal s nohou ve žlutém
lavoru. Nekde v lese špatne došlápl a- dokonce nadvakrát-si podvrtl kotník. Tím se skóre navýšilo na dva
kotníky za dva dny. Všichni jsme taky zažili další chvíle strachu o Pavla, který dostal pokyn, že nebude-li
do hodiny z lesa zpátky, má se okamžite vrátit. Jinak by tam totiž mohl zustat naporád. Každopádne po hodine
a pul Pavel nikde nebyl. Když se pak vrátil, tvrdil, že ztratil mapu, a proto se vrací tak pozde. Co je na
tom pravdy se nikdy nedozvíme, ale aspon, že se z nakonec našel. V mužské kategorii jsme svoje nadeje museli
zavrhnout. Míša Henek, jak už bylo receno, utrpel zranení a Kuba Šesták se flákal, protože dolécoval rýmicku
a chtel si jednou zkusit jaké to je závod jen vyklusávat. Z duvodu zranení trenéra bylo nakonec upušteno od
plánovaného odpoledního tréninku a místo toho šel celý oddíl radši regenerovat do místní sauny.
Vecer jsme meli v plánu soukromé hraní Activity, které potom prerostlo v hraní ponekud verejné-tímto
dekuji svému týmu, protože byli úžasní a díky tomu jsme ostatní naprosto preválcovali!
Nedelní závod na klasice se konal ve Vidnave. Mládež byla unešená z návratu do starých známých míst, kam
jezdívala na letní tréninkové kempy. Peta Š. vynechala závod a nechala odpocívat svuj kotník, aby ho
pripravila na odpolední sprint a Míša Henek radši zustal na pokoji, protože nebyl schopný chuze. Závod se
povedl Monci Pekárkové, která mela dokonce umístení v etape na bednu. Kuba Šesták pokracoval ve svém
vyklusávání a jeho cas nad dve hodiny byl pro nás dlouho zdrojem legrace. Majda Tužilová zvládla závod taky
dobre a jediný, kdo to odnesl byla Peta H., jelikož stejne jako den pred tím Míša ponekud neštastne došlápla
a mohla se tak loucit se zbytkem závodu. V cíli pak zjistila, že podobnému osudu se nevyhnul ani Vladan
Henek(který sice není oddíl, ale je to rodina), takže skóre se posunulo na desivé-a naštestí konecné-ctyri
kotníky za tri dny. Šimon se se svoji tratí(delší než mely dorostenky) popral statecne a Pavlík byl sice
DISK, ale aspon dobehl.Po obede se s námi Rozloucili Šimon a Monca, kterí se vraceli domu o den drív než my
ostatní.
Odpolední sprint v areálu Bohemalandu, na který jsem se tak tešila, jsem bohužel musela vynechat a
zhostila jsem se role cílového fotografa. Co vím, tak nikdo neocekával, že závod bude až tak zatažen do
terénu a byl to spíš bežácek s lehcími postupy, ale co je na tom vážne pravdy nevím. Sprint se asi nejvíc
povedl Kubovi Šestákovi, který se mohl pyšnit ctvrtým místem se ztrátou sedmi vterin na místo tretí. Pavlík
pak závod sice dobehl a mel všechny kontroly, ale na jednom postupu, kdy od sebe kontroly byly vzdálené asi
dvacet metru na volném prostranství, nechal deset minut.
V pondelí ráno nás cekal výprask. Holky zbabele a podle prchly a me, mrzáka, tam nechaly samotnou
napospas. Kluci ale byli naštestí pomerne jemní, takže žádnou další zdravotní újmu jsme neutržila a dekuju
za to.
K závodu samotnému toho pak moc ríct nemužu, protože jsem ho opet musela vynechat. Závodníci byli
autobusem vyvezeni nahoru na kopec odkud pak meli trate zakroucené do cíle, který byl prímo v areálu. Vladan
Henek, ze známé blanenskobílovické orientácké rodiny, který ovšem behá za Brno, i pres svoje zdravotní
problémy udržel pekné celkové tretí místo v mužské kategorii. Za náš oddíl se pak úspechu dockala Majda
Tužilová, která vlivem odpadnutí souperek a pochopitelne taky dobrých výkonu získala tretí místo v kategorii
D18.
Spíše než sportovních výsledku jsme se tedy dockali nekolika úrazu, ale i tak byla pekná zkušenost
potrénovat ve zlatohorských terénech, meli jsme krásné pocasí a celkove bych soustredení rozhodne zhodnotila
velice kladne. Doufám, že to bude impulsem pro náš oddíl, že stále má cenu porádat takovéto akce a že to
zase brzy zopakujeme.
Výsledky zde: http://easter.hanaorienteering.cz/vysledky/
PetoH.
Mistrovství Moravy a Slezska
9. - 10. 4. 2011
Horní Studénky
Jarní pohár 2011
19. – 20.3
Stříbrný rybník
A je to tu!!! Startovací o-víkend. RBK tam samozřejmě nemůže chybět! Už cítíte to napětí ve vzduchu,
zavazujete tkaničky, zvýrazňujete popisky, hledáte čip a buzolu? Máte to všechno? Opravdu Vám nechybí spodek
dresu? Ne? Tak tedy dobře! Připravte se na tu jízdu, protože tři, dva, jedna, startujem ;) !
Začátek o-sezóny je tu a s ním přichází i tradiční soupeření, kdo toho natočil přes zimu víc. Jak na tom
byli závodníci z RBK? A jak zvládli dlouhou a štafety? To vše a ještě víc se dozvíte, když budete číst dál!
Málem jsme teda nesestavili štafetu, ale osud tomu chtěl, a tak jsme se nakonec všichni zdárně přihlásili a
začali jsme odpočítávat dny do osudného víkendu. Bohužel pro některé to čekání bylo tak vyčerpávající, že
štafeta D21 (určitě jasná vítězná) nakonec startovala jen ve třech, ale i tak jsme si to nakonec hodně
dávaly.
O tom jaká byla cesta na závody já nic nevím, ale asi dobrá, protože všichni nakonec dorazili a mohli jsme
začít stavět náš krásný oddílový stan (aby nám to nebylo to líto, že ho stavíme jen jednou, tak jsme si to v
průběhu soboty ještě párkrát zopákli). A teď pár slov k závodu. Běžel se na krásné a dost ploché mapě
Stříbrný potok, kde opravdu protékal nejeden potůček, potok či říčka. Mnozí se v něm vykoupali po pás a
někteří z nás měli to „štěstí“ a v potůčku navždy zanechali svoji jedinou šanci na vítězství, a to mapu.
Osobně si ale myslím, že pro Kubu Šestáka závod dopadl stejně nejlépe, protože to bylo toho dne jeho jediné.
My ostatní jsme si to ještě párkrát zopákli. Abych to nějak zhodnotila, tak byl to takovej běžáček s
občasným adrenalinem v podobě potoka a velký bažinky, ale přežít se to jakž takž dalo. Nejhůř ten adrenalin
asi snášel stan, protože po našem doběhnu z lesa jen bezvládně ležel na zemi, tak jsme ho zase museli
vzpružit. O večeru zase nic nevím, ale asi proběhl klidně a spokojně a všichni nabírali síly na nedělní
štafety.
Neděle začala stavěním stanu, do kterého přibyli další dva členové Adam a Vlastík Jalový. A pak to už šlo
všechno rychle za sebou. V chlapech rozbíhal Vlastík a v ženských Majda. Byl to vážně pekelně rychlej závod,
a tak se bohužel vloudila chybka a Vlastík tak nějak diskl chlapskou štafetu, ale většina týmu to unesla
(Zbyněk Žáček o tom nevěděl a Kuba šel asi tréninkově) a jen tak pro ten pocit si to šla zaběhnout, až tedy
na MICHALA HENKA, kterého prý cosi bolelo. Tak ale je pravda, že Michal běžel z naší výpravy v sobotu
nejdelší trať, tak by se mu to snad dalo prominout. Naše dívčí štafetka, Majda, Monča, já, si vedla velmi
dobře, tak jsme to utly v nejlepším a čtvrtý úsek už žádná z nás neběžela. Musím ale říct, že kdybychom měly
čtvrtej úsek, tak bychom určitě daly štafetu PGP!
Závody se tedy velmi povedly. Až na to menší nedělní DISK obou dvou štafet, ale co už. Zjistili jsme
všichni, jak na tom jsme a kde nám co schází, a tak jsme tedy mohli spokojeně odjet domů jedním autem, ale
hovořit o tom, co se v tom autě dělo, radši nebudu:D. Kdo nezažil, nepochopí.
Takže za rok??? No nevím, asi si to dlouho budu rozmýšlet, ale tak třeba možná
Ajulka
Výsledky:
D21C:
18. Moučková Andrea 57,28
D21D:
11. Pekárková Monika 47,31
14. Tužilová Magdaléna 50,09
H21B:
23. Henel Michal 107,40
H21C:
Šesták Jakub disk.
H35:
10. Žáček Zbyněk 111,14